Sny z betonu // s diskuzí o umění ve veřejném prostoru
procházka s poslechem o městech a lidech
scénář: Patrik Boušek, Eva Lietavová, Anna Prstková
hrají: Štěpánka Romová, Jiří M. Valůšek, Lukáš Rieger, Magdalena Straková, Hana Jagošová, Petr Hanák, Hynek Tajovský, Kateřina Jebavá,
režie: Eva Lietavová, Patrik Boušek
hudba: Filip Dobrocký, Ryba
Během audiowalku Sny z betonu dostanou posluchači možnost projít si město po své vlastní trase a poslouchat u toho příběhy lidí, kteří v něm možná žijí. Různé postavy v několika krátkých kapitolách řeší problémy svého města i společného soužití a přemýšlí nad rozdílnými potřebami, které ostatní obyvatelé mají. V jejich společnosti mohou posluchači zpomalit a na procházce si všímat svého okolí, které jim už možná zevšednělo.
Stačí se projít městem, ve kterém žijete a zaposlouchat se do příběhů jeho obyvatel. Voyeurství spojené s urbanismem, rozhlasová hra spojená se zdravotní procházkou, sny spojené s betonem.
Sluchátka s sebou!
Co jsou to Sny z betonu?
Něco jako podcast, audiokniha, nebo rozhlasová hra. Tyto sny se ale mají snít výhradně během procházení se městem, vsedě si je člověk tolik neužije.
Jednotlivé příběhy zvou posluchače ke zklidnění a vnímání detailů města, ve kterém se zrovna pohybuje. Díky tomuto zklidnění se odkrývají krásy i problémy městského prostředí. Tak se další postavou stávají nejen ti, kteří Sny z betonu poslouchají, ale i města, kterými se zrovna prochází.
Nejedná se totiž o audioprůvodce konkrétním městem, ani po konkrétních místech. Je na vás, v jakém městě se zasníte a kde se svou procházkou začnete - hlavně, když to bude s otevřenýma očima a hlavou.
Na tuto akci uplatníš kartičku KMDB, stačí nám napsat na fb nebo instagramu o slevový kód!





Další události divadla
Na začátku všeho stojí kus země, zdánlivě tichý, ve kterém už teď tepe živočišný dech. Sopka Pangé. Matka, která rodí elementy přírody a seznamuje nás s jejími zákony. Z Pangé povstávají sopečná pohoří a minerály. Ty zarůstají kapradinami a lišejníky, ve kterých...

Někdy nás zaplaví pocit. Neznámý pocit. Možná smutek? Nebo je to vztek? Nejde pojmenovat. Nejde ho spláchnout ani otřepat. Nezbývá, než odrazit od břehu a ponořit se do něj, aby mohl úplně odejít.
Zveme vás na plavbu po místech známých i neznámých. Po moři i pod...
